wz

Výlet 2009 – Paříž

Za Malým Mikulášem
aneb
Paříž v jednom dni


Ve dnech 8. dubna 2009
Účastníci: Čočka


Tento výlet vznikl velmi neplánovaně. Někdy začátkem března na mě taťka zavolal: "Teď hlásí v rádiu, že v Paříži bude výstava o Malém Mikulášovi!" Opravdu to tak bylo, má nejoblíbenější postavička z dětství letos oslavila 50 let od chvíle, kdy se poprvé objevila ve francouzském časopisu Pilote. Řekl jsem si, že tu výstavu musím vidět stůj co stůj, už nikdy se něco takového nenaskytne, leda tehdy, až Mikuláš bude slavit 100 let, což mně už bude celkem k ničemu. Náhoda tomu chtěla, že SkyEurope zrovna nabízely letenku do Paříže za 19 euro, s poplatky mě zpáteční letenka vyšla na zhruba 1300 Kč. A protože je SkyEurope opravdu super společností, která do Paříže létá třikrát denně, dala se cesta tam i zpět zvládnout za jeden den.

Možná se to někomu bude zdát jako ulítlý nápad, zvládnout za jediný den výlet do Paříže, ale jak jsem zjistil, nebyl jsem jediný takový cvok. Večer se mnou letěli zpět do Prahy tíž lidé, se kterými jsem se ráno potkal při cestě do Paříže.
Výstava o Mikulášovi byla super. U každého Sempého akvarelu byla i ukázka z daného místa v knize. Bohužel ve francouzštině, ale kdo příběhy zná, dokázal si podle obrázku odvodit, o co se zrovna jedná, a zasmát se stejně jako vedle něj stojící rodilý Francouz. Mimo prohlídky obrázků jste mohli zhlédnout také ukázky z filmu o Malém Mikulášovi, který půjde do kin za několik měsíců (bohužel nebyl otitulkován třeba do angličtiny, takže pro cizince to bylo spíš přemítání, co že se na plátně zrovna děje).
Výstava se konala na pařížské radnici a co mě překvapilo, bylo obrovské množství lidí, které jsem tam potkal. Říkal jsem si, že když tato akce trvá už měsíc, přičemž je otevřeno každý den, a že když bude ještě měsíc trvat, budu zde sám. Chyba lávky. Člověk musel vždy před každým obrázkem počkat, než se před ním uvolnilo místo. Teprve pak si ho mohl prohlédnout. Nejzajímavější bylo, že si obrázky neprohlížely jen děti s rodiči, ale také senioři (přišli sami), studenti nebo dívky kolem 25 let. Všichni se příběhům smáli, očividně je dobře znali. Co mě dostalo, byla výstavka knih v nejrůznějších jazycích, do nichž byl Mikuláš přeložen. To by možná nebylo tak zvláštní, kdyby čeština nefigurovala na prvním místě. Dál jste si mohli prohlédnout, jak tyto knihy vypadají v německé, anglické, ruské, italské, anebo třeba baskické, hebrejské, čínské, korejské, japonské nebo řecké mutaci.
Kromě výstavy jsem se samozřejmě prošel i po městě. Chvílemi to ale bylo utrpení, protože zatímco u nás bylo 20 stupňů a slunko svítilo na plný pecky, v Paříži se teploměr vyšplhal na rovných sedm. S tím jsem nepočítal a po bulvárech se procházel jen v lehoučké bundě, pod níž jsem měl už pouze tričko. K tomu navíc i vítr, který se tam proháněl, občas docela solidní déšť... No, musí se uznat, že v tomto ohledu si mě Paříž docela vychutnala.
Další lahůdkou byla stávka na Eiffelově věži. Trefil jsem se zrovna na den, kdy se potomci komunardů, kteří v Paříži v roce 1871 provedli první proletářskou revoluci, rozhodli dát si trochu volna ...a turisti ahoj, sorry, boys, musíme stávkovat, abyste měli lepší služby. Ale je fakt, že mi to ani moc nevadilo, kvůli počasí by stejně nebylo pořádně nic vidět.
Musím pochválit leteckou společnost SkyEurope. Jako pokaždé, co jsem s ní letěl, nabídla prvotřídní služby. Ačkoli se prý zmítá ve finančních problémech, let byl naprosto ukázkový, v perfektním Boeingu 737/700, s krásnými a milými letuškami. Jediná změna, kterou jsem zaznamenal od předchozích letů, byla ta, že v kapse u mého sedadla nebyl firemní časopis. Nevím, zda to byla náhoda, anebo zda se ve SkyEurope takto rozhodli šetřit (přece jen, vytisknout tisíce kusů na křídový papír, to taky něco stojí), ale rozhodně mi to nijak nevadilo. Horší by bylo, kdyby u sedadla chybělo dejme tomu okénko :-).

Upoutávky na výstavu o Malém Mikuláši před vstupem do galerie pařížské radnice

Nejdůležitější fotka této výpravy. S Malým Mikulášem již budu vypodobněn na věčné časy :-).

Pyramida na Place du Carrousel před vstupem do Louvru. Na fotce to není vidět, ale bylo zde pomalu víc vody než v nedaleké Seině.

Arc de Triomphe du Carrousel. V jeho středovém oblouku je vidět jeho mnohem známější bratr, který se nachází zhruba o tři kilometry dál na náměstí Charlese de Gaulla. Na Paříži mě vždycky fascinovala do detailu vypočítaná architektura, přičemž toto je jen jedna z mnoha ukázek. Oko totiž v tomto případě, aniž by si to člověk uvědomil, přehlédne celé Tuilerieské zahrady a bulvár Champs Elysées.

Socha generála de Gaulla na Champs Elysées

Luxorský obelisk na náměstí Svornosti

"Teď v srpnu bude Paříž prázdná," říkali nám. A taky, že ano. Stáli jsme u Vítězného oblouku a všude kolem nás auta." Na tato slova Miroslava Horníčka jsem si vzpomněl, když jsem pořizoval tuto fotku. Jediné, co neodpovídalo, byl název měsíce.

Japonská svatba u Vítězného oblouku. Tu nevěstu jsem fakt litoval, měla holé ruce a zima byla jak na Sibiři.

Jedna ze zastávek metra, která má svůj název vyveden v tzv. Art Nouveau. Konkrétně se jedná o stanici Boissiere a nachází se na Avenue Kléber.

Člověk na chůdách se s "Ajfelovkou" na Trocadéru docela dobře doplňuje

Nejznámější pohled na Eiffelovu věž...

...a méně známý pohled na Eiffelovu věž :-)

Na Trocadéru zrovna probíhala nějaká akce pro postižené. Chvíli jsem pozoroval chování francouzské televize (bohužel nevím, z jaké stanice) a musím konstatovat, že se vůči respondentům její redaktoři chovají mnohem lépe než ti naši z České televize (myšleno tedy z té s velkým "Č", tzv. "veřejnoprávní", proti Primě a Nově absolutně nic nemám, jejich pracovníci se chovají maximálně slušně). O hulvátství redaktorů České televize by se daly napsat romány, a pokud jim mohu radit, měli by si vzít příklad ze svých francouzských kolegů.

Půjčená kola mají různé osudy. Toto se nacházelo pod Trocadérem. Co se týče cestování po Paříži na těchto kolech, které provozuje půjčovna Vélib, myslím, že je to velmi dobrý dopravní prostředek, jen nesmí pršet. Akorát nevím, jak půjčiteli potom naúčtují tu "osmičku" (a taky by mě zajímalo, jak vůbec taková "osmička" může vzniknout, musela to být řacha jak blázen).

Tento obrázek mě naplnil patriotismem. Fungl nový Superb a za ním Eiffelova věž (mimochodem, Škodovek jezdí po Paříži značné množství, směle konkurují francouzským značkám).

Pod "Ajfelovkou" nebyly žádné velké davy, což mě překvapilo. Tedy až do té doby, než jsem zjistil...

...že se Francouzi nezapřeli a tentokrát vyhlásili stávku zaměstnanci Eiffelovy věže (je zajímavé, že výtah se po věži přesto pohyboval, asi s ním oni komunardi jezdili jen tak pro zábavu nahoru a dolů)

No, hlavně že to mají jak zdůvodnit

Invalidovna, jedna z největších pařížských staveb

Pont des Arts, první pařížský litinový most

Pont de Neuf, tedy Nový most, je ve skutečnosti nejstarším pařížským mostem. Jeho základní kámen poklepal král Jindřich III. 31. května 1578, otevřen byl o 30 let později Jindřichem IV.

Jeden z bukinistů nedaleko chrámu Notre-Dame. Kvůli špatnému počasí bylo otevřeno jen velmi málo těchto známých stánků, člověk si alespoň mohl prohlédnout, jak ony zelené budky vypadají z venku :-).

Pařížská jízdní policie (anebo četnictvo, tohle rozlišit nedokážu) na Ile de la Cité, nedaleko chrámu Notre-Dame

A Notre-Dame ještě jednou

Před chrámem se táhla asi 300metrová fronta. Snad dva tisíce lidí trpělivě čekaly, aby si dějiště románu Zvoník od Matky Boží mohly prohlédnout zevnitř. Nevzpomínám si, že bych tolik zájemců v těchto místech někdy viděl při našich minulých výpravách do Paříže.

Tzv. Batobus, loď fungující jako autobus (na rozdíl od turistických lodí zde není průvodce, opravdu to funguje jen jako přibližovadlo, ze kterého můžete vystoupit i nastoupit na kterékoli zastávce, přičemž jízdenka vám platí po celý den /případně i dva dny atd./). Velice důmyslný dopravní prostředek, který primárně slouží k dopravě mezi jednotlivými pamětihodnostmi, ale který také lze využít k tomu tyto pamětihodnosti zhlédnout poněkud romantičtější cestou, než jsou obligátní turistické autobusy. Jen nesmí být tak škaredé počasí, jaké jsem měl já.

Do Paříže pořád létají stará (respektive nová) dobrá letadla v barvách SkyEurope, nikoli jakási obskurní éra, která si teď na některé destinace SkyEurope pronajímá od Bulgaria Air. A všem posměváčkům, kteří už SkyEurope pohřbívají poukazujíce na údajně stále horšící se služby z důvodu finančních problémů společnosti – letadlo z Prahy i Paříže odletělo na minutu přesně, v Paříži jsme navíc přistáli se 17minutovým předstihem, nazpátek v Praze se snad 20minutovým. Služby v letadle byly absolutně na úrovni, letušky (do Paříže letěl i jeden stevard) byly milé a krásné jako vždy. Bravo, SkyEurope, pořád dokazujete, že jste jedna z nejlepších aerolinek v Evropě.

Západ Slunce kdesi nad Německem


(sepsal Čočis)



Důležité odkazy:
Paříž na Wikipedii:
    cs.wikipedia.org/wiki/Paříž
Paříž jinde 1:
    www.pariz-info.wz.cz
Paříž jinde 2:
    pruvodceparizi.cz
Paříž jinde 3:
    parizanka.cz
Malý Mikuláš na Wikipedii:
     cs.wikipedia.org/wiki/Malý_Mikuláš
Půjčovna kol Vélib:
    www.velib.paris.fr
Půjčovna kol Vélib na Wikipedii (tahle stránka se mi zdá mnohem přehlednější než ta oficiální):
    en.wikipedia.org/wiki/Velib
Batobus:
    www.batobus.com
A opět odkaz na nejlepší aerolinky v Evropě – SkyEurope:
    www.skyeurope.cz



Zpět na obsah


0