wz

Cyklovyjížďka 2010 – Jihlava-Třebíč

Otevření cyklostezky Ji-Tr-Raabs
aneb
Byli jsme u toho!!!


Neděle 25. dubna 2010
Účastníci: Martin, Biňa, Čočka


Už dlouho jsme nebyli nikde na kolech, avšak letos se naskytla nádherná příležitost na malou cyklovyjížďku. V neděli 25. dubna se mezi Jihlavou a Třebíčí otevřela první etapa přeshraniční cyklostezky Jihlava-Třebíč-Raabs, což jsme si nemohli nechat ujít (zvlášť když Čočka spoluorganizoval třebíčský program této velkolepé akce). Takže jsme se v pátek v příjemném restauračním zařízení domluvili a v neděli ráno se s dalšími zhruba čtyřiceti lidmi sešli na třebíčském Karlově náměstí u cyklobusu, který úderem deváté hodiny vyrazil do krajského města.

Krátké video ze slavnostního otevření a následné cesty do Třebíče

Jak jsme zjistili po příjezdu do Jihlavy, těch čtyřicet lidí, kteří seděli v autobusu, byl pouhý zlomek přijedších z Třebíče. Na Masarykově náměstí, kde probíhal program, jsme potkali pár známých – ovšem otevření cyklostezky nebylo pouze záležitostí Třebíčských a Jihlavských, ale cyklistů snad z celého kraje. Celkem se jich zde sešlo kolem tisícovky, aby společně vyrazili na pětapadesátikilometrovou trasu, která do této chvíle stála skoro 70 milionů korun.

Prvně samozřejmě bylo potřeba zhlédnout povinný program v podání cyklotrialistických showmanů z týmu Michala Matyse, cyklistických legend Jána Svorady, Pavla Padrnose a známého Josefa Zimovčáka, který na vysokém kole zdolal snad všechna stoupání Tour de France, Gira d'Italia či Vuelty, a také proslovy hejtmana kraje Vysočina Jiřího Běhounka a jihlavského primátora Jaroslava Vymazala. Poté, co se všichni vypovídali, se peloton přesunul do Křižíkovy ulice, kde cyklostezka oficiálně začíná.

Cyklostezka byla otevřena přestřižením cykloduše

Mezi Malým Beranovem a Lukami nad Jihlavou se můžete těšit na krásnou asfaltku

Tam došlo na další proslovy a konečně na přestřižení pásky... Ehm, pardon, tedy vlastně cykloduše, která stylově pásku nahradila. A pak už se vyrazilo na cestu.

Musím říct, že byla paráda jet v pelotonu přes půl Jihlavy a mít všude přednost. Policajti zastavovali auta, zdravili nás, nikdo se nemusel bát, že ho na nejbližší křižovatce srazí nějaký šílenec, a také jste si dosyta mohli vychutnat jízdu v protisměru. Tato organizace byla zvládnuta naprosto bezkonkurenčně a bez jediné chyby.

Je ale fakt, že kdo se hned zkraje těšil na fungl nový asfalt, byl asi trochu zklamán (stejně jako my, kteří jsme byli navnaděni suprovým asfaltem cyklostezky na úsecích v blízkosti Třebíče, jež jsme si v předstihu prošli – ale nepředbíhejme). Cyklostezka totiž u Jihlavy využívá stávající cestu podél zahrad, kde je buď starý asfaltový povrch anebo šotolina. Nicméně stačí se dostat za Malý Beranov, který je vlastně předměstím Jihlavy, a hned za ním... No, co vám budu povídat – povrch jedna báseň, asfalt rovný jako mlat, ideální i pro bruslaře.

Po tomto skvělém povrchu dojedete až do Luk nad Jihlavou, kde byla při naší cyklovyjížďce první oficiální zastávka. Hudba vyhrávala, kuchaři ve sněhově bílých uniformách nalévali guláš, lidé odpočívali buď v obrovském hangáru anebo obsadili všechny hospody v okolí. Kdo se ale nechtěl zdržovat, vyjel dále směrem na Bítovčice.

Za Lukami se cyklostezka odklání od řeky Jihlavy, kolem níž dosud vedla, a míří do kopce. Kdo nechce šlapat, nemusí – stačí zvolit cestu po silnici třetí třídy, která vás do Bítovčic taky zavede. My si ale řekli, že zkusíme projet celou oficiální trasu, a tak jsme s jazykem na vestě ten krpál podstoupili. Odměnou nám byl krásný výhled na údolí pod námi a poté následný sjezd. Mimochodem, zapomněl jsem dodat, že ani tentokrát povrch nezklamal – asfaltéři zde odvedli opravdu výbornou práci.

V Bítovčicích přejedete přes lávku a podél řeky (opět po skvělém asfaltu) se dostáváte do Přímělkova. Naše oblíbená hospoda na Potácelově ulici je cyklisty narvaná k prasknutí (myslím, že tolik lidí zde za dobu existence tohoto malebného podniku asi ještě neměli), a tak se moc nezdržujeme a pouštíme se do zdolání kopce, za nímž tušíme zříceninu Rokštejna.

Martin s Biňou na vyhlídce nad Rokštejnem

Což o to, pohled na ni byl jako vždy nádherný, ale udělali jsme blbost, že jsme se zařekli, že zkusíme zvládnout celou oficiální trasu – měli jsme se radši vrátit a jet normálně podél řeky, jak je tomu u slušných lidí s nehorskými koly zvykem. Od Rokštejna totiž stezka vede k Panské Lhotě, k čemuž využívá lesní cestu plnou kamení a kořenů. Pro horská kola ideální, pro treková a krosová nikoli. Naštěstí nebylo moc mokro, takže jsme aspoň nebyli zaflákaní jak prasata.

V Panské Lhotě jsme s nostalgií zavzpomínali na chvíle, kdy zde Biňa pouštěl z kopce pneumatiky, a bez brzdění sesvištěli kopec do Dolního Smrčného. Zde jsme pod penzionem přejeli most přes Jihlavku a rázem se ocitli na nádherném asfaltu, který nás dovedl až k Bransouzům.
Cyklostezka ústí na silnici spojující Bransouze a Chlum, přičemž původně ji měla jen protnout a zamířit lesním průsekem k asfaltečce nad naší chatou a odtud k samotě Leština. Plány však tak úplně nevyšly, a tak je nyní jako oficiální trasa brána klidná silnice třetí třídy mezi Bransouzemi a Číchovem kolem řeky. V Číchově přejedete most a následně zamíříte do kopce na chlumeckou silnici.

Cyklostezka nedaleko Bransouz

Pod Červenou Lhotou, nedaleko Kratochvílova mlýna, je úplně nový most. Bohužel, kousek za ním se cyklostezka mění v pěšinu přes louku.

My si však nechtěli zajíždět (byť je tato projížďka velmi malebná) a vzali to po červené značce, čímž jsme ušetřili asi dva kilometry. Předtím jsme však využili pohostinství občerstvení u Rambousků na bransouzském koupališti. Chlazená čepovaná zonka v nás jen zasyčela, zchladila naše rozehřáté svaly a dala nám sílu do druhé poloviny tohoto vysočinského Gira.

A sil bylo opravdu ještě potřeba – právě jsme totiž začali vrchařskou etapu. Po červené turistické značce jsme se dostali na chlumeckou silnici, která je známá svým pozvolným únavným stoupáním. Za obzorem nás na ní čekal příjemný sjezd k Leštině a následně další mírné stoupání (po naprosto jedinečném asfaltu) lesním chládkem do Červené Lhoty.

Zde bylo potřeba opravdu zabrat – a co bychom si to nepřiznali, Biňa s Čočkou v Červené Lhotě sesedli, protože je to vesnička kopcovitá a vyškrábat se na vrcholek, odkud vede cesta dál ke Kratochvílovýmu mlejnu, je výkon hodný takového sportovce, jako je Martin, který se kopce nezalekl. Následný sjezd, jenž byl v jedné chvíli podle značek až dvanáctiprocentní, stál za to, stejně jako pohled (a následný přejezd přes něj) na fungl nový most vybudovaný pouze pro cyklisty (a pěší pochopitelně).

Bohužel, to, co následuje sto metrů za ním, člověka rozesmutní – kvůli nevyjasněným majetkovým poměrům zde cyklostezka není vybudována, vede normálně po louce kopírujíce červenou značku. V nedalekých Přibyslavicích vás čeká další překvapení – jedna rodina (která se nedá nazvat jinak než selskými palicemi) se zde zařekla, že kolem jejího baráku cyklostezka nepovede. Zažili jsme to i my, když jsme přijížděli k Přibyslavicím a slyšeli od jejích členů, kteří postávali před branami svého baráku: „Tady nikdy asfalt nebude!“ A následně hnali nebohé cyklisty do kopce k bývalému JZD. Nedali jsme se však zastrašit a s větou „My to tady známe, jdeme dál pěšky,“ jsme sesedli z kola, po pěšině, po které vede červená značka, jsme se propletli kolem jejich baráku a po sto metrech jsme se rázem ocitli nedaleko přibyslavického hřiště. Jen jsme litovali ty cyklisty, kteří museli vytrpět dobře kilometrový výjezd a následný sjezd, jenž je dovedl jen asi o sto metrů dál od začátku tohoto sisyfovského vršku. Fakt nechápu, jak můžou být lidi tak blbí – kdyby si to ta rodina spočítala, nakoupí limonády, navaří párky a může to prodávat hned u baráku. A nejen v tento jeden den, ale prakticky po celou sezonu. Když občas z chaty pozoruju, kolik po té spojce mezi Bransouzemi a Číchovem (tedy v této chvíli oficiální části cyklotrasy) projede během dne cyklistů, mám někdy sto chutí postavit si u cesty stolek se zonkou a tatrankami a taky se na tomhle cykloboomu trochu přiživit. Někteří lidi takhle holt ale neuvažujou a radši budou pořád na něco nadávat a zabraňovat ostatním lidem v pohybu a našemu kraji v rozkvětu.

V Přibyslavicích nás čekala velmi milá zastávka. Kapela hrála hitovky od Tří sester a každý cyklista dostal zdarma párek a pití (původně místo párku měla být „pecena zebra“, jak stálo v e-mailu, tedy ne pruhovaný sudokopytník, nýbrž vepřová žebra, nakonec však těsně před akcí došlo ke změně, což však nikomu nevadilo).

Schematická mapka cyklostezky Jihlava-Třebíč-Raabs

Kdo chtěl, mohl z Přibyslavic zamířit po silnici na Novou Ves a poté přímo do Třebíče, my to však vzali po cyklostezce. Ta vede po silnici na Okříšky, ale vzápětí kopíruje červenou značku a míří podél Jihlavky k silničce spojující Novou Ves s Petrovicemi. Petrovicemi projedete, minete jejich extraligový hasičský areál (během našeho průjezdu zde měly zrovna trénink holky, což jsme se zájmem chvíli pozorovali) a následně se zanoříte do lesa. Po poměrně pohodlné, byť ne asfaltové cestě, dojedete až k Červenému mlýnu, kde se po přejetí řeky dostanete nejprve na šotolinovou a vzápětí na asfaltovou stezku (i díky ní jsme byli zprvu natěšeni na kompletně vyasfaltovanou cyklostezku, už loni na podzim jsme ji zkoušeli na bruslích a byli jsme z ní nadšeni). Ta míří do Sokolí, což je třebíčská místní část, odkud vás čeká zdejší známé stoupání. Opět není třeba se stydět za sesednutí, tohle je totiž jen pro silné povahy (zvláště máte-li v nohách už padesát kilometrů).

Před vjezdem na silnici spojující Třebíč a Novou Ves odbočíte na šotolinovou stezku, která se po dvou stech metrech změní na asfaltovou cyklostezku. Ta vzápětí strmě padá do Poušova, kterým projedete, a jste v Třebíči! Minete plovárnu na Polance a po Svojsíkově nábřeží, kde už je cyklostezka nějaký ten pátek, dorazíte do centra, kde se můžete pokochat třeba zdejšími památkami UNESCO.

My se nepokochali ani tak památkami, které stejně známe jako své boty, jako spíše dojezdem na náměstí, kde při našem příjezdu vyhrávali Bagři a kde Iveta se Šárkou znaveným cyklistům rozdávaly voňavé buchtičky. A čím ještě jsme se pokochali? Kromě pohledu na ty dvě taky oním hřejivým pocitem, že jsme to zvládli :-).


PS: Jak jste asi pochopili, trasa mezi Jihlavou a Třebíčí není cyklostezka v pravém slova smyslu. Občas taky vyjedete na klidnější silnice, kde se mění v cyklotrasu. Nicméně už nyní zde máme k dispozici 21 kilometrů zcela nových asfaltových úseků určených jen pro kolaře, bruslaře a pěší, přičemž další se budou budovat. Třebíč navíc nedávno dostala pětimilionovou dotaci na průtah městem směrem na slavickou cestu, kde už cyklostezka je. Další etapy do Moravských Budějovic, Jemnice a Rakouska se pilně staví.
Musím také upozornit na (ne)značení cyklostezky. To je zřejmě největší svízel této cyklostezky, nebyla na něj totiž získána dotace, a tak vlastně ani oficiálně žádné není. Buď se musíte orientovat podle mapy, anebo pomocí růžových šipek (které během naší jízdy byly celkem viditelné, nevím, jak je to teď) namalovaných na zemi.



Publicistický pořad Zrcadlo Vašeho kraje regionálního vysílání TV Prima, který informoval o otevření cyklostezky:



A ještě pár foteček pořízených během programu v Jihlavě, Lukách, Přibyslavicích a Třebíči:

Na jihlavském Masarykově náměstí se sešlo asi tisíc lidí

Vyjížďky se zúčastnili také cyklisté Pavel Padrnos, Ján Svorada a Josef Zimovčák

Trialová show týmu Michala Matyse

Josef Zimovčák se svým vysokým kolem u základního kamene cyklostezky

Tito cyklisté se na cyklostezku vydali v retrostylu 30. let

Na programu v Jihlavě bylo i vystoupení mladičkého žongléra Vaška Kagu Peciho

Třebíčský starosta Ivo Uher využívá pohostinnost kuchařských mistrů v Lukách nad Jihlavou

Zastávku v Přibyslavicích zpříjemnil párek a pití zdarma a hity od Tří sester

V Třebíči na Karlově náměstí vystoupila zdejší kapela Bagr

Kola odpočívající v cíli cesty


(sepsal Čočis)



Důležité odkazy:
Článek, který jsem o otevření cyklostezky napsal na web Třebíčského zpravodaje (text je jiný, fotky ovšem stejné :-)):
    www.trebicsky-zpravodaj.cz/trebic-a-jihlavu-spojila-cyklostezka_1245.html
Článek třebíčského starosty Iva Uhra PŘED otevřením cyklostezky:
    www.trebicsky-zpravodaj.cz/o-jednom-snu-ktery-se-25-dubna-promeni-ve-skutecnost_1227.html
Článek třebíčského starosty Iva Uhra PO otevření cyklostezky (napsaný poté, co někteří novináři, kteří cyklostezku ani neprojeli, kritizovali její provedení):
    www.trebicsky-zpravodaj.cz/velike-tema-cyklostezka_1255.html
Pěkné fotky, které pořídila skupina třebíčských cyklistů při otevírací jízdě:
    5etter.rajce.idnes.cz/Slavnostni_otevreni_cyklostezky_Jihlava_-_Trebic_-_Raabs/


Zpět na obsah


0