Čundry, cestování, cykloturistika...
wz


Vyhledávání letenek | Naše jízdy | Časopis Cykloturistika | Korektury | Vokáčovy stránky | Akční letenky



Čundry, cestování, cykloturistika...



Koupání ve vlastním potu v Ďáblově koupelně

Teufelsbadstubensteig. Toto již samo o sobě ďábelské slovo (minimálně na zlomení jazyka) volně přeloženo znamená Stezka k ďáblově koupelně. Toto pozoruhodné místo se nachází jižně pod Vídní v pohoří Rax a vede k němu nádherná via ferrata, tedy jištěná pěšina linoucí se po úbočí skal. S malou ferátou jsme se neplánovaně setkali již při naší výpravě k Traunsee v roce 2006, Teufelsbadstubensteig je však mnohem vyšší a záživnější. Zkrátka a dobře, je to stezka, při jejímž zdolávání vám snad ze všech pórů proudem tryská adrenalin. (více)



Za krutým válečníkem krajem kapliček a kostelů

Dnešní víkendový výlet po Bystřicku začíná v obci Habří, která leží asi deset kilometrů na jih vzdušnou čarou od Bystřice nad Pernštejnem. Na první pohled by se mohlo zdát, že v této miniaturní osadě dávají lišky dobrou noc, ale opak je pravdou. Ano, sice zde končí silnice a trvale zde žije asi 30 obyvatel, ale najdeme zde výborný hostinec, za nějž by se nemuseli stydět ani v nedaleké Bystřici či Tišnově. Má totiž hned několik předností, díky kterým je Habří i přes svou "velikost" vyhledávaným cílem turistů. (více)



Za Jaroslavem Haškem a jeho následovníky

Tento výlet jsme plánovali již na polovinu června, ale kvůli špatnému počasí v podobě neustálých dešťů jsme jej přesunuli na polovinu července. Tehdy pro změnu naši republiku zachvátila nebývalá horka, ale pořád je lepší šlapat ve třiceti nad nulou než v bahně. Nakonec jsme ale neunikli ani tomu druhému, nicméně nepředbíhejme. Důležité je, že se náš polovejšlap-poločundr na Humpolecko a Havlíčkobrodsko nebývale vydařil. (více)



Otevření cyklostezky Jihlava-Třebíč-Raabs

Už dlouho jsme nebyli nikde na kolech, avšak letos se naskytla nádherná příležitost na malou cyklovyjížďku. V neděli 25. dubna se mezi Jihlavou a Třebíčí otevřela první etapa přeshraniční cyklostezky Jihlava-Třebíč-Raabs, což jsme si nemohli nechat ujít (zvlášť když Čočka spoluorganizoval třebíčský program této velkolepé akce). Takže jsme se v pátek v příjemném restauračním zařízení domluvili a v neděli ráno se s dalšími zhruba čtyřiceti lidmi sešli na třebíčském Karlově náměstí u cyklobusu, který úderem deváté hodiny vyrazil do krajského města. (více)



Deset dní na Floridě aneb Za Sluncem, aligátory, raketami a milými lidmi

Opět díky serveru Akčníletenky.com jsme se podívali do světa. Tentokrát padla volba na Floridu, kde kromě suprového moře mají i zajímavou zvířenu, jako jsou aligátoři či delfíni, nebo také Mys Canaveral, který je symbolem amerického kosmického výzkumu.
Z cesty opět přinášíme jen krátkou fotogalerii doplněnou celkovým shrnutím zážitků z tohoto výletu. (více)



Z Pacova až do Bechyně

Oproti památečnímu loňskému čundru do Rychlebek, kterého se zúčastnilo hned sedm lidí, na startu tohoto stanuly pouze tři osoby. To však nevadilo, zážitků bylo i tak dost. Možná by se trasa z Pacova do Bechyně mohla někomu zdát příliš nudná a civilizovaná, opak byl však pravdou. (více)



V záplavě květin aneb Týden ve Skotsku

Vzhledem k tomu, že Biňův brácha Leoš studuje/pracuje ve skotském Aberdeenu, naskytla se výborná příležitost k malému výletu. Praha má přímé spojení s hlavním skotským městem Edinburghem díky společnosti Jet2.com, a tak stačilo jen nasednout do letadla a pak už se jen kochat krásami severovýchodního Skotska a Edinburghu.
Z výletu opět přinášíme jen krátkou fotogalerii. (více)



Za Malým Mikulášem aneb Paříž v jednom dni

Tento výlet vznikl velmi neplánovaně. Někdy začátkem března na mě taťka zavolal: "Teď hlásí v rádiu, že v Paříži bude výstava o Malém Mikulášovi!" Opravdu to tak bylo, má nejoblíbenější postavička z dětství letos oslavila 50 let od chvíle, kdy se poprvé objevila ve francouzském časopisu Pilote. Řekl jsem si, že tu výstavu musím vidět stůj co stůj, už nikdy se něco takového nenaskytne, leda tehdy, až Mikuláš bude slavit 100 let, což mně už bude celkem k ničemu. Náhoda tomu chtěla, že SkyEurope zrovna nabízely letenku do Paříže za 19 euro, s poplatky mě zpáteční letenka vyšla na zhruba 1300 Kč. A protože je SkyEurope opravdu super společností, která do Paříže létá třikrát denně, dala se cesta tam i zpět zvládnout za jeden den. (více)



Amerika bez víz a s novým prezidentem

Amerika... Spojené státy... Ještě nedávno se tam létalo buď jen za prací či na dlouhou dovolenou, o které se pak doma ještě hodně dlouho mluvilo. Nyní je situace úplně odlišná. Díky zrušení víz se stačí sbalit, vyplnit ESTu a můžete letět třeba na víkendový výlet. Vízová povinnost byla pro Čechy zrušena 17. listopadu 2008. V souvislosti s tím nabídla letecká společnost NWA našim lidem malý dárek – letenku Praha-New York za 6500 Kč(!). Tato akce trvala jen dva dny, ale my jí využili beze zbytku – okamžitě jsme se domluvili, koupili letenky a v lednu 2009 už seděli v letadle směr Nový svět. (více)



Říjen? To je na Kypru pořád ještě léto

Už se to začíná opakovat, ale i tato cesta se uskutečnila díky levným letenkám společnosti Skyeurope. Zpáteční letenka Vídeň-Larnaka nás stála asi 3200 korun, ubytování v hotelu v centru Larnaky vyšlo na 300 korun na osobu a noc. Tak proč to nevyužít? Touto říjnovou kratochvílí jsme se v době, kdy u nás prakticky bez ustání pršelo a teplota se sotva vyšplhala k deseti stupňům, vrátili do léta (teplota na Kypru se téměř stabilně držela na 28 ˚C), viděli zase kus světa a hlavně si perfektně odpočinuli.

Z této cesty opět kvůli nedostatku času přináším pouze fotoreportáž. (více)


Na skok do nizozemské metropole

I v tomto případě jsme využili levných letenek, které nabídly aerolinky SkyEurope, a vydali se na čtyři dny poznat Amsterdam. Do Holandska tentokrát letěla s Čočkou Olga, která zde má kamarádku Janu. Spolu s ní jsme poznávali zajímavosti nizozemské metropole, jež nás překvapila svým, někdy až moc velkým, klidem. Značnou část pobytu jsme strávili v muzeích. Kromě nejznámějšího Rijksmusea a Muzea Vincenta van Gogha jsme si nenechali ujít ani zdejší verzi známého Muzea voskových figurín Madame Tussaud.

Z této cesty opět kvůli nedostatku času přináším pouze fotoreportáž. (více)


Výlet do malebného Toskánska

Opět se do středu našeho zájmu dostaly levné letenky, respektive stránka www.akcniletenky.com, přes kterou jsme je objednali. Tentokrát jsme letěli z Prahy do Pisy a zpět. V Itálii jsme bydleli u Hanky (ještě jednou díky, Hani), ve městě Livorno, kromě něj a jeho okolí jsme navštívili i Pisu samotnou a nedalekou Florencii. Čtyřdenní výlet po památkách byl skvěle odpočinkový. Počasí nám také vyšlo na jedničku, někdy až moc (zvláště kvůli mnohdy neúnosnému vedru :-)).
Protože absolutně nestíhám psát dlouhé zápisy, bude muset být tento (i následující) výlet zaznamenám pouze pomocí fotogalerie. (více)



Cesta do Bohem a (téměř i) lidmi zapomenutého kraje

V České republice zbývá už jen velmi málo lokalit, které by byly turisty neprozkoumané, lépe řečeno nezprofanované svátečními výletníky. Jedním z mála takových "bílých míst" jsou Rychlebské hory. Že jste o nich v životě neslyšeli? To je právě jejich kouzlo – tohle pohoří, které se schovává za Jeseníky v tzv. Javornickém výběžku, je díky své "neznámosti" opravdu téměř dokonale opuštěné. Může se vám klidně stát, že na člověka nenarazíte celé hodiny. Opuštěnost Rychlebských hor nás více než lákala – nelze se tedy divit, že se putování po jejich hřebeni zúčastnilo nejvíce lidí v historii našich výprav. Celkem se nás do Bílé Vody, kde čundr pro rok 2008 začal, vypravilo sedm – naši bandu tentokrát doplnil i Marek z Hevlína a Čočkův brácha Kotel. (více)



Ve stínu přívětivé sopky

Současná doba neuvěřitelně přeje cestování, letenky se prodávají doslova za babku, silná koruna dovoluje podnikat cesty, o kterých se nám před několika lety ani nesnilo. V únoru tohoto roku nabídla společnost Air France pro období květen až červen levné lety na ostrov Martinik. Čočku hned chytla toulavá nálada, vytáhl mapu, koupil průvodce a zkoumal, co je na téhle perle Malých Antil k vidění. A že toho bylo! Cestovatelskou horečkou tentokrát nakazil svého taťku – slovo dalo slovo, koupili jsme jak letenky z Paříže na Martinik, tak letenky do Paříže, zamluvili auto a ubytování a začali balit. Naše velká cesta přes oceán začala... (více)



Týden splněných přání v Anglii a čundr po Francii jako bonus

Díky boomu levných leteckých společností jsme si mohli dovolit naplánovat čundr, který by se dal nazvat Tour de Europe. Z Brna jsme letěli do Anglie ke Stuartovi, leteckému mechanikovi, jenž v Česku působil během cvičení Létající nosorožec a který nám nabídl možnost návštěvy země hrdého Albionu. A protože v Anglii není moře zrovna ke koupání, měli jsme v kapse připravené i letenky do francouzské Nice. (více)



Zimní vejšlap z Třebíče do Přímělkova

Díky výjimečně teplé zimě prakticky bez sněhu jsme mohli první vejšlap v tomto roce podniknout už v polovině února. Jednalo se o zhruba pětadvacetikilometrový pochod z Třebíče do Přímělkova, kde jsme chtěli navštívit naši oblíbenou hospůdku u nádraží. (více)



Podél Traunsee do Bad Ischlu

Tenhle čundr by se dal nazvat opravdu výjimečným. Šlo o první čundr do cizí země, našeho oblíbeného Rakouska, tedy státu, kde je volné táboření v přírodě zakázáno. Takže docela dobrodrůžo. Ačkoli prvně o své účasti uvažoval i Polda, nakonec opět vyrazili jen Biňa s Čočkou. Zamířili jsme tam, kde je Rakousko nejrakouskovatější - do Solné komory. (více)



Z Velmezu do Trebu

Léto skončilo před dvěma dny, nicméně krásné počasí lákalo, abychom se vypravili na další výpravu. Čočka měl původně v plánu jít po značkách z Kralic do Náměště, nicméně to Biňa zavrhl s tím, že rychlost postupu v tomto terénu činí zhruba dva kilometry za hodinu. Bylo tedy domluveno, že se sejdeme na nádraží v době, kdy se zde kříží dva vlaky, následně si jeden vylosujeme a pak se uvidí. (Tento zápis je zajímavý - pro někoho - tím, že byl dopsán přesně po roce.) (více)



Na nohách celý den

Zajímavý vejšlap podnikl Biňa s Čočkou začátkem září '05. Akce opět začala narychlo, Biňa dal avízo, že se vrací z Prahy "...takže se někam ještě musí vypadnout, dokud je pěkný počasí." Čočka vymyslel trasu Náměště nad Oslavou-Třebíč, ovšem s tím, že se půjde kolem Oslavy k Tasovu. Tato procházka tedy činila něco kolem 35 kilometrů, což je rekord, který jsme v jednom dni ušli. (více)



Z chaty do okolí

Další akce, která nelze nazvat čundrem. Na Vysočinu na chvíli z Hané zavítal Petr, jenž společně s Čočkou podnikl dvě větší výpravy po okolí Čočkovic chaty. Nejednalo se tedy o souběšnou výpravu, nýbrž o hvězdicové výlety (jak je teď v módě říkat) - jeden po známé trase Bransouze-Brtnice-Rokštejn-Bransouze, druhý pak po trase Číchov-Jalovec-Zašovice-Okříšky-Číchov. Každá procházka obnášela něco přes dvacet kilometrů, a ač se to zdá vzhledem k letošnímu létu k nevíře, oběma výpravám přálo počasí. (více)



Z Jemnice na Vranov

Čtvrtek 14. července, poměrně pozdě večer. Čočkovi zvoní mobil: "Zdarec, tady je Biňa. Nejel bys zejtra někam na čundr?" "Ale jo, proč ne." "Super, tak já obvolám lidi." Což o to, Biňa lidi obvolal, jenže u všech byla odpověď jasná: "Nemůžu." Čili zase jelo jen duo Biňa-Čočis. Mělo jít o třídenní čundr Jemnice-Třebíč, řízením osudu nakonec vše dopadlo úplně jinak.
Tak začal náš Výlet bez mapy, zato s milovníky punku, jeptiškami a milými lidmi (více)



Fotoreportáž z vejšlapu na Karlštejn

Další z těch neplánovaných výprav, kterou jsem navíc absolvoval celou sám, když jsem jel jsem na sraz autorů časopisu Cykloturistika. Do Berouna, kde se akce konala, jsem přijel s několikahodinovým předstihem, a protože jsem cestou vlakem zahlédl majestátný Karlštejn, rozhodl jsem se, že přebytečného času a nádherného počasí využiji k výpravě k němu. (...) Druhý den jsem v Praze využil k návštěvě ségry a jejího přítele a společně se vypravili do Prokopského údolí. Nádherné místečko...(více)



Fotoreportáž z jarního vejšlapu

Tato výprava vznikla poměrně narychlo (jako ostatně skoro všechny :-)). Nebyla také nijak důležitá, proto o ní nevzniklo žádné "povídání". Teprve po skoro tři čtvrtě roce, když jsem se probíral starými fotkami, mě napadlo, že by se o ní přece jen něco mohlo dát na net. Proto vznikla alespoň tato fotoreportáž. Nic úchvatného se během naší cesty nestalo, pouze Biňa měl v hlubokém lese na úpatí Zadní hory telefonát z České spořitelny, že vybíral z bankomatu, který byl "cinknut" zloději karet (jistě si na tu aféru pamatujete - nějací výtečníci dali na bankomat zařízení, které vám přečetlo PIN). (více)



Údolím Jihlavy a Brtnice 2004

Vzhledem k tomu, že se prázdniny nezadržitelně chýlily ke konci, bylo rozhodnuto, že se musí podniknout nějaké menší povyražení, které by vykompenzovalo blížící se podzim a potažmo i začátek dalšího akademického roku. Při pátečním setkání jsme se tedy dohodli, že na tři dny vyrazíme někam za město. (...) Akce začíná chladným ránem 9. září, kdy se na třebíčském nádraží scházejí Biňa s Čočkou. Po zakoupení lístku do Jihlavy vyrážejí do nažeho krajského města. Cíl tohoto dne je jasný - podél Jihlavky až k Rokštejnu a pak se uvidí. (více)



Vejšlap na Rokštejn 2004

V noci ze soboty na neděli jsme zalehli asi ve tři hodiny ráno (někteří). Poláčkovi a Řezáčovi již den předtím prohlásili, že odjedou v neděli odpoledne, stejně tak Petr M. s velkou Luckou se rozhodli, že nás opustí, aby stihli vlak na sever. Tento fakt proto nasvědčoval tomu, že na chatě zůstane ryze mužská společnost, která vydrží nejen pařit až do svítání, ale také dokáže ujít nějaký ten kilometřík. Bylo tedy dohodnuto, že Biňa, Eichl, Vacin a Čočis půjdou odpoledne na zříceninu Rokštejn vzdálenou od chaty asi šest kilometrů. (více)



Neziderské jezero 2003

Neziderské jezero je jediným stepním jezerem v Evropě. A kolem něj vedou desítky kilometrů cyklostezek. Tyto dvě informace nám stačily - podíváme se na evropský unikát a ještě se pořádně projedeme na kole.
Česko-rakouskou hranici překračujeme ve Valticích kolem šesté hodiny ranní. Usměvavý rakouský celník si prohlíží pasy a česky se ptá: "Kam jedete?" Když slyší, že k Neusiedler See, usměje se ještě víc a jen mávne rukou směrem do vnitrozemí: "Tak jeďte." (více)



Novohradské hory 2003

Čas 8.34, sedíme v rychlíku Bohumín-České Budějovice a čekáme, až se rozjede. Sestava zhruba odpovídá plánu, chybí pouze Eichlík, který se v pozdních večerních hodinách dne D-1 omluvil, že nepojede. V kupéčku tak sedí Biňa, Polda, Řiza, Vacin a Čočka + nějací dva smradlaví chlapi, kteří nám naštěstí ihned poté, co jsme vstoupili do kupé, sdělili, že vystoupí v Okříškách, tedy na příští stanici. (více)



Poslední aktualizace 17. července 2011 (Doplněn článek z feráty Teufelsbadstubensteig.)
Optimalizováno pro prohlížeče Mozilla Firefox, SeaMonkey a Konqueror.





webzdarma.cz